Blog

Jeden z našich klientů se dostal na své FB zdi po drobné zmínce o neexistenci zkoušení před tabulí ve Vele do situace, ve které se snažil argumenty podložit své rozhodnutí – své dítě právě do alternativní školy svěřit. Výběr argumentů z diskuse přikládáme. Do obdobných situací se rodiče se stejnou volbou dostávají opakovaně a protože opakování není nikdy dost… 🙂

V minulém týdnu proběhlo ve Vele druhé letošní setkání pro rodiče, kteří vybírají vhodnou školu pro své dítě. Vela má za sebou několik Dnů otevřených dveří – pro děti, které jdou k zápisu i ty, co přemýšlí o přestupu z jiných škol. Otázky jsou si na obou setkáních podobné.

Při výběru školy je třeba zohlednit celou řadu praktických záležitostí. Na co se zaměřit, nad čím uvažovat, čemu se vyhnout…

Školu hledají rodiče pro dítě. Ale také pro sebe. Každý den, po dobu dalších devíti let, budete přicházet do kontaktu se školou. Institucí, kterou teď vybíráte. Je důležité, abyste měli představu, kam až vás tato škola pustí, na čem všem budete moct jako rodiče participovat a v jaké roli se jako rodič a člověk zodpovědný za vzdělávání svého dítěte, ocitnete.

Co to znamená, když se o škole řekne, že je dobrá? Bylo by skvělé, kdyby všechny školy popsané v minulých příspěvcích bylo možné zároveň označit slovem “dobrá”. Ve finále mnohem méně záleží na tom, zda je škola montessori nebo waldorfská, státní nebo soukromá, zda využívá integrované tématické celky nebo Začít spolu, mnohem více záleží na tom, zda je dobrá. Jak podle obecných kritérií, tak pro jednoho konkrétního rodiče, jehož kritéria jsou specifická – osobní.

Školy podle zřizovatele (státní/soukromé/církevní), školy z pohledu seskupení žáků (ročníkové/malotřídní), školy s určitým způsobem výuky (montessori, waldorfské…). Existuje nepřeberné množství kombinací těchto uspořádání: existují státní školy, které jsou plně organizované, ale upřednostňují namísto frontální montessori pedagogiku. Najdete školy soukromé, které jsou ročníkové a učí klasicky. Můžete mít církevní, malotřídní školu, která se nehlásí k žádnému z “velkých” systémů, ale je respektující, přátelská. Jsou školy státní, ročníkové, které mají některé třídy vedené frontálně a v jiných převažuje skupinová výuka.

Spádová, soukromá, waldorfská, montessori, Začít spolu, daltonský plán, jenský plán, svobodná, demokratická, komunitní, církevní, malotřídní… Co znamenají všechna ta přídavná jména? Jsou to slova, která označují určité typy škol. Buď z pohledu zřizovatele, z pohledu organizačního nebo podle způsobu výuky.

Otázka, na kterou si letos budou odpovídat rodiče sta tisíce dětí, z toho 15 tisíc rodin v Praze. Budou vybírat ze dvousetpadesáti základních škol v hlavním městě, někteří i ze škol ve Středočeském kraji – těch je celkově přes pět set. Jaká kritéria pro výběr použít, pokud se seznamují i s jinými školami než svou spádovou?