Naučí. Každé jinak. Každé trochu jindy. Ptáte se na to samé na svých spádových školách? Udělejte to. Zeptejte se, jak se vaše dítě naučí násobilku. Patrně dostanete odpověď: v učebním plánu máme násobilku tehdy a tehdy. Trénujeme takhle a takhle. Bude vaše dítě v tu chvíli zralé? Nevznikne mu díky předčasnému trénování násobilky k počítání odpor? Je mechanické memorování jediný způsob, jak se k násobilce dostat? Nebude vaše dítě demotivované, pokud chce násobit už v prvním ročníku, ale ve třídě se zatím násobení neprobírá? Rodiče se domnívají, že tradiční škola všechny věci, které se tak často skloňují (vyjmenovaná slova, násobilka, slepé mapy nebo historická data), naučí všechny děti. Kde se tedy potom berou dospělí, kteří neumí správně napsat e-mail? Kde se berou lidé, kteří neumí správně spočítat úrok ve své úvěrové smlouvě? Kde se berou lidé, kteří neví, kde je západ a kde východ? Proč váš soused ne a ne pochopit, že pracuje s informacemi ze špatného zdroje? Vždyť přece všichni prošli školou. A ta je to přece naučila.
V RVP je zakotveno, že škola má s tématy, které RVP (resp. ŠVP) obsahuje, děti seznámit. Když vám škola hlásí, že je to probrané – znamená to, že to všechny děti ve třídě chápou? Rozumí tomu vaše dítě? Rozumí tomu ty ostatní? Že vás “ti ostatní” nemusí zajímat? A s kým vaše dítě bude zakládat rodinu? S kým bude pracovat? S kým bude jednou vaše dítě konzultovat podpis hypotéky? Kdo se o něj bude starat u lékaře?