V minulém týdnu proběhlo ve Vele druhé letošní setkání pro rodiče, kteří vybírají vhodnou školu pro své dítě. Vela má za sebou několik Dnů otevřených dveří – pro děti, které jdou k zápisu i ty, co přemýšlí o přestupu z jiných škol. Otázky jsou si na obou setkáních podobné.
Směřují zejména ke kvalitě alternativních škol. Nabízíme proto drobnou změnu úhlu pohledu, která Vám, rodičům, může pomoci podívat se na celou otázku volby školy jinou optikou než “staré” versus “nové”. A argumenty, které můžete v diskuzích se svým okolím, svými rodiči či sousedy použít.
Jak moje děti zvládnou přechod z alternativní školy na běžnou? Jak kdy, jak kdo. Podobně jako nejde předvídat, jak se podaří přestup mezi dvěma tradičními školami, nejde předvídat, jak dopadne přestup mezi dvěma alternativami, příp. mezi alternativou a běžnou školou či naopak. Když se ptáte “Jak moje dítě zvládne přestup na střední školu, pokud do té doby pozná jen Montessori/Waldorf/Scio apod.” odpovídáme: “Ptejte se, jak Vaše dítě zvládne přechod ze školního prostředí (kde mu neustále někdo říká, co smí a co nesmí, je hlídané, trestané a odměňované, nemůže se samostatně rozhodovat, nést zodpovědnost, plánovat si čas, sebehodnotu odečítá ze soutěžení a umí jen to, co mu někdo řekl, že se má naučit) do běžného života.”
Pokud rodiče podrobují drobnohledu alternativní školy, stejně pečlivému zkoumání by měly být podrobovány i tradiční systémy. Jak se vede jim. Česká školní inspekce, orgán, který je za kontrolu kvality škol přímo zodpovědný, sám ve svých šetřeních dospívá k přesvědčení, že tradiční systém mnohde selhává. Tradiční škola není zárukou toho, co od ní rodiče očekávají. Jedinou záruku, kterou tradice nabízí, je to, že jde o něco známého. Jedná se o něco, co rodiče sami zvládli absolvovat. “Tak to přece nemůže být tak špatné”. Může a nemusí. Nemá ale smysl tvářit se, že všechny tradiční školy jsou dobré, zatímco všechny alternativní podezřelé.
Jak se moje dítě naučí násobilku? Naučí. Každé jinak. Každé trochu jindy. Ptáte se na to samé na svých spádových školách? Udělejte to. Zeptejte se, jak se vaše dítě naučí násobilku. Patrně dostanete odpověď: v učebním plánu máme násobilku tehdy a tehdy. Trénujeme takhle a takhle. Bude vaše dítě v tu chvíli zralé? Nevznikne mu díky předčasnému trénování násobilky k počítání odpor? Je mechanické memorování jediný způsob, jak se k násobilce dostat? Nebude vaše dítě demotivované, pokud chce násobit už v prvním ročníku, ale ve třídě se zatím násobení neprobírá? Rodiče se domnívají, že tradiční škola všechny věci, které se tak často skloňují (vyjmenovaná slova, násobilka, slepé mapy nebo historická data), naučí všechny děti. Kde se tedy potom berou dospělí, kteří neumí správně napsat e-mail? Kde se berou lidé, kteří neumí správně spočítat úrok ve své úvěrové smlouvě? Kde se berou lidé, kteří neví, kde je západ a kde východ? Proč váš soused ne a ne pochopit, že pracuje s informacemi ze špatného zdroje? Vždyť přece všichni prošli školou. A ta je to přece naučila.
V RVP je zakotveno, že škola má s tématy, které RVP (resp. ŠVP) obsahuje, děti seznámit. Když vám škola hlásí, že je to probrané – znamená to, že to všechny děti ve třídě chápou? Rozumí tomu vaše dítě? Rozumí tomu ty ostatní? Že vás “ti ostatní” nemusí zajímat? A s kým vaše dítě bude zakládat rodinu? S kým bude pracovat? S kým bude jednou vaše dítě konzultovat podpis hypotéky? Kdo se o něj bude starat u lékaře?
Alternativní škola pro děti, které v běžné nestačí? V nedávno citovaném vyjádření za MŠMT v článku na Aktuálně se jeho autor domnívá, že alternativní školy jsou vlastně tak trochu školami speciálními, zatímco jsou to právě alternativní školy, které mnohdy celostátní koncepční materiály a nyní nově vytvářenou Strategii 2030+ realizují již nyní. Podobnou domněnku – že na soukromé školy chodí děti problémové – mívají i někteří rodiče. Přitom hlavními přínosy “jiných” škol je prakticky totéž, co je v zákoně a dalších dlouhodobých dokumentech vztahujících se k české vzdělávací soustavě stanoveno jako hlavní cíl celého vzdělávání – na všech, tedy i tradičních, školách.
Říkáte, že hledáte školu, která bude vaše dítě bavit. Ano, učení děti baví, pokud se učí smysluplně a adekvátně tomu, na co zrovna stačí. Učení děti baví, pokud mohou dosahovat pokroků a když nejsou závislé na tom, jak se daří dvaceti ostatním. Že vaše dítě miluje soutěžení? A jak mu bude, až jednou nevyhraje? Až mu život nadělí karty, se kterými nepůjde vyhrát? Dělat z učení zábavu, zpestřovat hodiny, rozhodovat, kdy mohou jít děti na toaletu nebo na chvíli na koberec, to je jen další způsob manipulace. Děti se tak nenaučí učit pro sebe, nevezmou si vzdělávání za své a jakmile je s informacemi, fakty a přemýšlením někdo přestane “zabavovat”, odejdou od něj. A vzdělávat se přestanou. Protože ve třiceti, až se kvůli práci budou muset něco naučit, aby si vůbec své zaměstnání udrželi, už tam nebude paní učitelka, aby si s ním u toho hrála na piráty.
Říkáte, že chcete, aby vaše dítě nebylo snadno manipulovatelné. Ale už teď jste nadšení z toho, jak rádo sbírá pochvaly/razítka/známky. Říkáte, že chcete, aby se dítě naučilo samostatně myslet, ale už teď říkáte, že jste vybrali školu podle kamarádů/podle toho, kam jdou děti ze školky. Říkáte, že chcete, aby vaše dítě žilo ve společnosti, ve které se lidé k sobě chovají s respektem. Ale už teď ho na několik hodin denně posíláte do místa, kde jeho názor a potřeby často nejsou brány v potaz, kde není respektováno. Ano, dětí je hodně, ano, paní učitelka dělá co může, ano, i naši prarodiče to přežili, ano… Pokud to tak ale je, buďme svým dětem příkladem alespoň v tom, že věci pojmenováváme pravými jmény. Nemaťme je tím, že A je B a B je C. Jdete do školy v sousedství, protože se vám nechce děti dovážet? Řekněte to. Neříkejte “Tady je to dobré.”, řekněte “Jsem unavený na to, abych dvakrát denně někam jezdil.”. Říkáte, že chcete, aby dítě bylo samostatné, ale nedáváte mu pro dlouhé roky na výběr, co bude většinu času svého života dělat – který sešit, písanku, učebnici, úkol bude vyplňovat večer před spaním. Řekněte “Mám obavu, že jinak se toho nenaučíš dost a v životě neuspěješ.”, neříkejte “Jinak to nejde.”.
Rodiče, kteří vybírají školu pro své dítě se často obávají, že není dost absolventů alternativních škol. Jenže alternativní školy existují již více než dvacet let, absolventů dost mají. Záznam ze setkání s nimi najdete např. tady. A v zahraničí? V zahraničí existují celé státní systémy, které jsou na české poměry alternativní – např. Dánsko takto vzdělává svých 5,5 milionu obyvatel.
Se školstvím je to jako s každou jinou teorií. Je to otázka přesvědčení, víry. Pokud věříte tomu, že tradiční škola dobře funguje, snadno najdete argumenty, které to podpoří. Pokud věříte tomu, že alternativní škola dobře funguje, snadno najdete argumenty, které to podpoří. Vás i vaše děti škola provedla/provází schopností kriticky myslet. Pokud tedy docházíte opakovaně k závěru, že o tradiční škole nemusíte mít žádné pochybnosti, že to, co tam dítě zažívá, nevadí, že není moc co vylepšovat, je možné, že je to právě způsob myšlení, který vám tradiční škola vtiskla, který vás k těmto závěrům vede. Jako rodiče máte jedinečnou příležitost revidovat své postoje a učit tak děti, aby jednou dělaly to samé, nebály se změn, byly upřímné samy k sobě a uměly dobře vyhodnocovat informace, které se k nim dostanou. Protože přesně to budou celý život potřebovat.
Katka a Eva