Školu hledají rodiče pro dítě. Ale také pro sebe.
Každý den, po dobu dalších devíti let, budete přicházet do kontaktu se školou. Institucí, kterou teď vybíráte. Je důležité, abyste měli představu, kam až vás tato škola pustí, na čem všem budete moct jako rodiče participovat a v jaké roli se jako rodič a člověk zodpovědný za vzdělávání svého dítěte, ocitnete.
Snad všichni rodiče chtějí školu, která bude dítě bavit, která bude jakž-takž blízko, ve které budou vstřícní učitelé a přátelská atmosféra. Hledají školu, která učí moderně, nabízí zdravé stravování a pestrý odpolední program. Ale také školu, která rodiče přijme jako partnery a nechá je podílet se na vzdělávání jejich vlastních dětí.
Škola může rodiče přizvat k výběru nebo i realizaci exkurzí, výletů, celoškolních akcí, může je přizvat s vlastními přednáškami např. k povoláním, kterým se věnují. V zahraničí je běžnější než v České republice, že rodiče asistují ve třídách, zejména těch prvostupňových, např. u primárního čtení. Rodiče můžou vést odpolední programy, kroužky, rozšiřovat spolupráci školy s vnějším světem – navazovat spolupráci s nadacemi, vysokými školami či firmami. Škola ale také nemusí nic z toho. Ptejte se, jak konkrétně participace rodičů ve škole, kterou volíte, vypadá.
Se zapojením rodičů do chodu školy to vypadá snadně a samozřejmě, ale… Čím je škola větší a její organizační složitost náročnější, tím náročnější bývá zapojení rodičů na úrovni celé školy, snazší bývá zapojení do života jednotlivých tříd. A tím nemyslím donášku přebytečného kancelářského papíru. Čím je škola tradičnější, tím více si obvykle drží rodiče “od těla”. Nic z toho, co uvádíme v předchozím odstavci není “nárokové”, samozřejmé. Každá škola hledá svou vlastní cestu, jak s rodiči spolupracovat. Rodičů je dvakrát víc než dětí, nejde tedy o snadná rozhodnutí už jen z důvodu časových kapacit pedagogických pracovníků školy.
Z hlediska obsahového může škola sdílet pratické informace k chodu školy/třídy, výletům a stravování, kontaktní údaje, “návod” na orientaci ve škole – s čím se na koho obrátit, jakou cestou, fotky a videa z chodu školy, nabídku vzdělávacích nebo jiných akcích ve škole, tzv. rodičovské kavárny, ale také informace k průběhu vzdělávání. V návaznosti na to, o jakou školu jde, půjde buď o učebnice, sešity a žákovskou knížku, nebo o portfolia a zpětnou vazbu. Ptejte se, jakou cestou se k vám potřebné informace dostanou.
Snazší a pro rodiče tedy dostupnější bývá dnes již skoro samozřejmá elektronická platforma, díky které škola s rodiči sdílí nezbytné informace. Každá škola ale volí svůj vlastní způsob – je vhodné, abyste před jejím výběrem věděli, zda vám vzkazy budou přicházet e-mailem, nebo na lístečku v notýsku, příp. v žákovské knížce. Zda je komunikace jednosměrná a nebo se očekává vaše reakce. Čímž nemyslíme podpis u známky v žákovské knížce. Ředitelé škol nastavují způsob informování rodičů – četnost, formu i obsah. Čím víc se v konkrétní škole liší jednotlivé třídy, přípstup pedagogů, tím víc se může lišit i způsob informování rodičů, kooperace s nimi. Elektronické žákovské knížky, sdílené disky, archivy fotek, sociální sítě, webové stránky, e-maily – to vše tvoří komunikační linku školy s vnějším světem.
V době, kdy má každý z nás po ruce telefon nebo tablet a existuje nespočet aplikací (zdarma), které dokáží usnadnit život mnoha firmám, není důvod, aby alespoň některé z nich nevyužívaly také školy. Pokud vybíráte školu pro své dítě, zeptejte se, s jakými IT nástroji pracují. A kde všude se můžete potkat v reálném i online světě.
Vhodnou formou osobní komunikace jsou tzv. tripartitní schůzky – schůzky ve třech: rodič – dítě – učitel, namísto tradičních hromadných třídních schůzek. Hodí se, když máte možnost školu navštívit i mimo tento domluvený termín – je dobrým znamením, když je přítomnost rodiče v budově školy přirozená a vítaná. Z bezpečnostních důvodů a díky nárokům, které jsou na školy kladeny v oblasti zabezpečení osob i budov, se ale nejde divit určitým opatřením (např. vybraným hodinám), kdy škola s rodiči počítá a nabízí např. konzultační hodiny nebo možnost vyřídit potřebnou administrativní agendu.
Je dobré vědět předem, jak škola nakládá s domácími úkoly. Jejich zásah do rodinného času, života, může být enormní. Jejich frekvence, rozsah, způsob hodnocení se liší školu od školy, často i mezi jednotlivými pedagogy téže školy. Zeptejte se, jak to chodí tam, kam bude vaše dítě chodit. Nároky, které domácí úkoly svou existencí kladou – mnohdy více na rodiče než na děti – bývají značné.
Modernější školy hledají rodiče, kteří důvěřují svým dětem, ale i škole. Rodiče, kteří mají odvahu dát dítěti určitou míru autonomie, ale zároveň se školou spolupracují tam, kde je to potřeba. Inovativnější školy hledají rodiče, kteří mají zájem dát vzdělávání smysl. Kteří berou školu jako samostatný úsek života, ne jen jako přípravu na život budoucí. Rodiče, kteří se sami dále vzdělávají. Je dobré vědět, jakého rodiče očekává škola, kterou volíte – zda se chce vidět jednou měsíčně na společné akci, jednou ročně na schůzkách, nebo ani to ne. Zda se chce škola s rodiči potkávat pouze formálně, nebo i při jiných příležitostech. Zda škola nabízí širší komunitu, která ji přesahuje, nebo se soustředí jen na úzce vymezené vzdělávací cíle.
Snad na všech školách lze rodiče rozdělit do pěti typů: věčně nespokojený, neustálý zlepšovatel, nerozhodný cestovatel, pasivní pozorovatel a aktivní podporovatel. Přejeme školám i rodičům, aby aktivních podporovatelů přibývalo a těch ostatních ubývalo.
Katka a Eva