Nejčastější otázky

Jak kdy, jak kdo. Podobně jako nejde předvídat, jak se podaří přestup mezi dvěma tradičními školami, nejde předvídat, jak dopadne přestup mezi dvěma alternativami, příp. mezi alternativou a běžnou školou či naopak. Když se ptáte “Jak moje dítě zvládne přestup na střední školu, pokud do té doby pozná jen Montessori/Waldorf/Scio apod.” odpovídáme: “Ptejte se, jak Vaše dítě zvládne přechod ze školního prostředí (kde mu neustále někdo říká, co smí a co nesmí, je hlídané, trestané a odměňované, nemůže se samostatně rozhodovat, nést zodpovědnost, plánovat si čas, sebehodnotu odečítá ze soutěžení a umí jen to, co mu někdo řekl, že se má naučit) do běžného života.”

Pokud rodiče podrobují drobnohledu alternativní školy, stejně pečlivému zkoumání by měly být podrobovány i tradiční systémy. Jak se vede jim. Česká školní inspekce, orgán, který je za kontrolu kvality škol přímo zodpovědný, sám ve svých šetřeních dospívá k přesvědčení, že tradiční systém mnohde selhává. Tradiční škola není zárukou toho, co od ní rodiče očekávají. Jedinou záruku, kterou tradice nabízí, je to, že jde o něco známého. Jedná se o něco, co rodiče sami zvládli absolvovat. “Tak to přece nemůže být tak špatné”. Může a nemusí. Nemá ale smysl tvářit se, že všechny tradiční školy jsou dobré, zatímco všechny alternativní podezřelé.

V nedávno citovaném vyjádření za MŠMT v článku na Aktuálně se jeho autor domnívá, že alternativní školy jsou vlastně tak trochu školami speciálními, zatímco jsou to právě alternativní školy, které mnohdy celostátní koncepční materiály a nyní nově vytvářenou Strategii 2030+ realizují již nyní. Podobnou domněnku – že na soukromé školy chodí děti problémové – mívají i někteří rodiče. Přitom hlavními přínosy “jiných” škol je prakticky totéž, co je v zákoně a dalších dlouhodobých dokumentech vztahujících se k české vzdělávací soustavě stanoveno jako hlavní cíl celého vzdělávání – na všech, tedy i tradičních, školách.

Škola děti baví, pokud se učí smysluplně a adekvátně tomu, na co zrovna stačí. Učení děti baví, pokud mohou dosahovat pokroků a když nejsou závislé na tom, jak se daří dvaceti ostatním. Že vaše dítě miluje soutěžení? A jak mu bude, až jednou nevyhraje? Až mu život nadělí karty, se kterými nepůjde vyhrát? Dělat z učení zábavu, zpestřovat hodiny, rozhodovat, kdy mohou jít děti na toaletu nebo na chvíli na koberec, to je jen další způsob manipulace. Děti se tak nenaučí učit pro sebe, nevezmou si vzdělávání za své a jakmile je s informacemi, fakty a přemýšlením někdo přestane “zabavovat”, odejdou od něj. A vzdělávat se přestanou. Protože ve třiceti, až se kvůli práci budou muset něco naučit, aby si vůbec své zaměstnání udrželi, už tam nebude paní učitelka, aby si s ním u toho hrála na piráty.

Pokud věříte tomu, že tradiční škola dobře funguje, snadno najdete argumenty, které to podpoří. Pokud věříte tomu, že alternativní škola dobře funguje, snadno najdete argumenty, které to podpoří. Vás i vaše děti škola provedla/provází schopností kriticky myslet. Pokud tedy docházíte opakovaně k závěru, že o tradiční škole nemusíte mít žádné pochybnosti, že to, co tam dítě zažívá, nevadí, že není moc co vylepšovat, je možné, že je to právě způsob myšlení, který vám tradiční škola vtiskla, který vás k těmto závěrům vede. Jako rodiče máte jedinečnou příležitost revidovat své postoje a učit tak děti, aby jednou dělaly to samé, nebály se změn, byly upřímné samy k sobě a uměly dobře vyhodnocovat informace, které se k nim dostanou. Protože přesně to budou celý život potřebovat.