Jak kdy, jak kdo. Podobně jako nejde předvídat, jak se podaří přestup mezi dvěma tradičními školami, nejde předvídat, jak dopadne přestup mezi dvěma alternativami, příp. mezi alternativou a běžnou školou či naopak. Když se ptáte “Jak moje dítě zvládne přestup na střední školu, pokud do té doby pozná jen Montessori/Waldorf/Scio apod.” odpovídáme: “Ptejte se, jak Vaše dítě zvládne přechod ze školního prostředí (kde mu neustále někdo říká, co smí a co nesmí, je hlídané, trestané a odměňované, nemůže se samostatně rozhodovat, nést zodpovědnost, plánovat si čas, sebehodnotu odečítá ze soutěžení a umí jen to, co mu někdo řekl, že se má naučit) do běžného života.”
Pokud rodiče podrobují drobnohledu alternativní školy, stejně pečlivému zkoumání by měly být podrobovány i tradiční systémy. Jak se vede jim. Česká školní inspekce, orgán, který je za kontrolu kvality škol přímo zodpovědný, sám ve svých šetřeních dospívá k přesvědčení, že tradiční systém mnohde selhává. Tradiční škola není zárukou toho, co od ní rodiče očekávají. Jedinou záruku, kterou tradice nabízí, je to, že jde o něco známého. Jedná se o něco, co rodiče sami zvládli absolvovat. “Tak to přece nemůže být tak špatné”. Může a nemusí. Nemá ale smysl tvářit se, že všechny tradiční školy jsou dobré, zatímco všechny alternativní podezřelé.